RUČNÍ VAZBA

Z HISTORIE....

Knihařské zpracování se začalo rozvíjet se vznikem prvních tiskovin již ve starém Egyptě, kdy byly pergameny slepovány k sobě a navíjeny do svitků. První knižní vazby bylo použito asi 100 let před naším letopočtem. Tehdy byly kodexy vázány do dřevěných desek. Již tehdy měla knižní vazba plnit tři základní úkoly. Prvním tímto úkolem je sjednocení volných listů a jejich následné udržení pohromadě. Druhý požadavek, který knižní vazba splňuje je ochrana před vnějšími vlivy. V neposlední řadě vazba působí esteticky a dává knize osobitý ráz a vzhled. Knižní vazbou rozumíme obal, který má jednak knihu chránit před poškozením a jednak z jednotlivých listů vytvářet pevný celek, popř. ji též zdobit.
Základní dělení knižních vazeb je na měkké a tuhé. Tuhé vazby jsou odolnější, ale jejich výroba je náročnější a dražší. 

RUČNÍ VAZBA...

Knižní složky jsou ve hřbetě sešité tavnou nití a poté sneseny nebo sneseny a následně klasicky sešity, zalepeny a zavěšeny do čtyřikrát rýhované obálky a oříznuty po třech stranách. Šité složky dodávají vazbě největší pevnost mezi měkkými vazbami. Tloušťka knižního bloku se u této vazby pohybuje od 5 do 50 mm. Pro knižní složky šité klasicky se používá jednoduchý brožovací steh bez gázy. Obálka je čtyřikrát rýhovaná, dvě rýhy uprostřed, vpředu a vzadu dvě rýhy 4 - 6 mm vzdálené od hřbetu. Při zavěšování musí být přilepena v ploše mezi první a čtvrtou rýhou. Vlákno papíru by mělo být podobně jako u ostatních vazeb souběžné se hřbetem. Vnitřní strana obálky by neměla být leštěná, lakovaná nebo laminovaná a tisk nesmí přesahovat rýhování.  Publikace je oříznuta po třech stranách i s obálkou. 

VE FOTOGALERII NALEZNETE  POSTUPY ŠITÉ RUČNÍ VAZBY...

UKÁZKY NAŠÍ TVORBY: